Rozhovor s vítězem road racingu na Slováckém okruhu Uherské Hradiště

Ahoj Radku, závodní víkend na Slovácku utekl jako voda a Ty jsi zaznamenal další 1. místo, již třetí v řadě. Skoro jako Marc Márquez…ale ten je trochu mladší a Ty zase…sakryš… asi zkušenější, ne? 🙂
RL: Ahoj všem, tohle srovnání není úplně nejlepší:) ale asi každý z nás by rád uměl jezdit alespoň z desetiny jako on. 

Radek Lamich 125SP si jede pro vitezstvi Stare Mesto Uherske Hradiste
BR: Nejdřív jedna čtenářská otázka, kterou si dovolím ponechat v plném znění a cituji: Kolik procent závodu tam „se*eš plnej“?
(čtenáři prominou, stará závodní rada na otázku jak jet rychleji praví: „s*át tam víc plynu a mít to tak trochu v pí*i“)
RL: Tohle se liší závod od závodu, někdy je nutné jet naplno pořád (a stejně to nemusí stačit) a jindy je možné od jisté chvíle pouze kontrolovat náskok a nelikvidovat techniku. Pokud se budeme bavit konkrétně o posledním závodu, tak ze začátku jsem se snažil co to šlo a na Martina to nestačilo. Když odstoupil, tak jsem těžil z dostatečného náskoku a vozil se až do chvíle než mě začali soupeři dojíždět a v posledních řekněme 3 kolech jsem už zase musel makat, abych náskok neztratil (řečí čísel – v posledním kole jsem jel čas o téměř 4 vteřiny na kolo rychlejší než jsem jezdil v půlce závodu)
BR: …a jak tedy probíhala příprava na spoustu plynu v Uherském Hradišti?
RL: Na přípravu jsme neměli moc času, takže se sestávala pouze z naložení motorky na vozík. Každopádně pro příště by se hodil trénink někde za polárním kruhem, snad by nás trochu připravil:)
BR: Uherské Hradiště je docela jednoduchý okruh o třech rovinkách, co nastavení motorky?
RL: O co je trať jednodušší jezdecky, o to je náročnější na nastavení motorky, které se nám tentokrát nepovedlo úplně optimální.
BR: Jak jsi viděl své šance v tréningu, a jak si stáli Tví soupeři?
RL: V tréninku foukal docela silný nárazový vítr, takže jsem se snažil jet o něco opatrněji než obvykle. Takové silnější fouknutí na brzdách do zad může na konci brždění činit i několik metrů a pokud člověk nechce rozhánět diváky stojící v zatáčce, tak je třeba s tím počítat. Vzhledem k teplotám, které byly ve druhém tréninku okolo 7 stupňů, nebyla ani přilnavost trati úplně dobrá – místama to vážně hodně klouzalo a třeba na kruháči mi opakovaně docela nepříjemně ujel předek. Ale podmínky jsme měli všichni stejné, takže s nimi museli bojovat i ostatní. S časy jsem nebyl úplně spokojený, ale v první i druhé kvalifikaci to stačilo na první místo a obzvláště v první kvalifkaci byl náskok na soupeře docela velký.
BR: No a co samotný závod? Výsledek už známe a gratulujeme k prvními místu! Martin Sedlo prý ukrutánsky zatápěl, ale nakonec ho zklamala technika.
RL: Martinovi vyšel nejlépe nejenom start, ale i první třetina závodu, kdy si postupně budoval pohodlný náskok až do chvíle než mu přestala fungovat motorka. Bohužel i toto k závodům někdy patří. V závodě už podmínky nebyly tak špatné jako v kvalifikacích, takže mi i chvíli trvalo nalezení optimálních brzdných bodů. Poslední část závodu jsem si už naplno užíval ježdění.
BR: Příští stanice tedy 300 ZGH Hořice. Jak se cítíš před vrcholným podnikem sezóny a tentokrát si pověrčivě odpustím otázku na ambice. Budu jen držet pěsti!
RL:  Na Hořice se tradičně těším. Je to náš domácí závod a hlavně je to trať s nejhezčím profilem. Kdyby zde šlo jet 5x ročně, tak na jiné okruhy ani nevyrážím a jezdím pouze Hořice:) Doufejme, že vyjde počasí a myslím, že se můžeme těšit na parádní závod. 
BR: Radku, přeju hodně štěstí v Hořicích a kolama dólu!
RL:  Díky a tímto zvu všechny naše fanoušky na 300 ZGH a případné navštívení našeho bivaku v Třešňovce.