Rozhovor: IMRC a MČR Pannoniaring Radek Lamich vítězí v SP125

Vítězem MČR a IMRC na Pannonii se stal radek Lamich. Cetsa na podium ale nebyla procházka růžovým sadem. Pro poháry si pilot směl vystoupat po třech nehodách v tréningu. Přečtěte si, co všechno na téměř arktické Pannonce dělo.

Radek Lamich si uziva slunicka na Pannonii MCR a IMRC 2015

Radku, Pannonia byla hodně turbulentní, dnes už víme, že na konci sis došel pro zlatý pohár, tedy vlastně pro dva zlaté poháry. Ale cesta na podium nebyla zrovna vystlaná růžema, spíš to místama vypadalo na pohřební karafiáty, nebo? Povídej jak to bylo postupně. Když jsme Tě sledovali z Brněnské Jarní ceny, bolelo nás až za krkem jak jsme kroutili hlavami.

Tys tam dovezl vlastně jen oplastované chassis na kolech, ale motor jsi vlastně poprvé uviděl až v Maďarsku. To je na 2T docela sportovní počin, zdá se, že si s dvoutaktním Rotaxem už pomalu rozumíš po tech letech… 😀 Dobře, žerty stranou, vím že jsi z toho měl těžší spaní, ale jak to po příjezdu tedy šlo?  

Radek Lamich: Ahoj všem, tak první letošní závody jsou za námi a jak říkáš – nebylo to úplně snadné. Ale právě o tom závodění je, o překonávání překážek – je to stejné jako v životě, těch snadno dosažených věcí si člověk vlastně v závěru ani tolik neváží. Na Pannonku jsme dorazili už ve čtvrtek, abychom mohli v klidu do motorky hodit motor, který byl přes zimu na repasi. Počasí bylo fantastické, ve stínu skoro 30 stupňů, motor už odpoledne vrčel a těšili jsme se na druhý den, kdy jsme měli naplánováno testování a zajíždění v rámci Fun Cupu. V pátek vše také klapalo podle plánu a zdálo se, že máme na sobotu, kdy nás už čekal ostrý start Mistrovství ČR a IMRC, nachystáno.

Kromě toho, žes na Pannonku dorazil bez motoru jsi tam byl také bez pneumatik. Tady VELKÉ DÍKY PANE JAN STŘEDA za to, že byl ochoten zahrát kurýra a v Brně je od nás převzít a doručit. Nechal ses slyšet, že Tvé Dunlopky nevypadají moc použitelně na vodě. Bavil jsem se s Michalem Fillou, který na BMW jet umí Most nízkých 1:36 a ten prozradil, že na nich na vodě spadnul na rovině. Tomu jsme se už jen smáli, protože jsi se vrátil z Maďarska kompletní a s poháry. Tobě ale v tréningu moc do smíchu nebylo co?  

Radek Lamich: Což o to, zda mě bylo do smíchu, ale mechanik vypadal na infarkt už po tom prvním pádu. Ale popořadě – sobotní ráno už Pannonka rozhodně nevypadala tak idylicky, deset stupňů a silný nárazový vítr není úplně optimální pro závodění nebo pokusy o něj. A tak se stalo, že mi v jedné rychlé zatáčce při překlápění vítr podfouknul přední kolo. Zní to neuvěřitelně, ale ten den v tom samém místě leželo hodně lidí. Motorka byla mírně pošramocená, ale veskrze to odnesl pouze levý bok. Hned po příjezdu do depa jsem nasadil kající se výraz a s mechanikem jsme se vrhli do oprav. Těsně před kvalifikací bylo opraveno a – začaly padat kroupy. Na výměnu pneumatik za mokré už nezbýval čas, tak jsem vyjel na suchých, ale to udělala i naprostá většina ostatních jezdců, takže podmínky jsme měli stejné. Během zaváděcího kola jsem se držel rady, že mám v klidu odkroužit ta dvě kola, ať jsem kvalifikovaný do závodu. Ve druhém kole jsem viděl i suchá místa, tak jsem přidal a předjel Marka Vránu a Honzu Středu, kterému voda velice seděla. Co čert nechtěl, tak se začal spouštět déšť a v předposlední zatáčce jsem na brzdách docela tvrdě upadl, rána jak z čistého nebe, žádné varování – prostě  „tak tys na dunlopech sáhl na vodě na brzdu? Tak tady jednu máš..“ plesk – jak na ledě –  ještě teď mám modrej celej bok. A tentokrát to byl pád na bok pravý, takže už byly na motorce dotlučený obě strany. Proběhla rychlá kontrola škod – chybí zadní brzda, pravé řidítko je ohlé dopředu – rovnám a koukám na hlavní problém – rozbitý pravý přepínač, kde je „chcípák“ ve stavu vypnuto. Po několika neúspěšných pokusech zapnout jsem přepínač vytrhnul i s kabelama a ty spojil natvrdo, přepínač strčil do kombinézy a mávl na traťáka, ať zatlačí, že jedu dál. Aby moje cesta nebyla tak nudná, tak jsem si za necelé jedno kolo ustlal znovu, tentokrát na levý bok (sledujete tu pravidelnost? Levý … pravý … levý) to už snad ani není možný! Já pořád nemám ty dvě kola nutná pro kvalifikaci do závodu! V kačírku jsem zjistil, že tentokrát jsem utrhnul i řazení a spojku – tak co nám zbývá – pouze uvolněné pravé řidítko s přední brzdou a plynem, což vlastně k jízdě stačí. Seznámil jsem se s dalším traťákem, který mě ochotně se smíchem roztlačil. V dalším kole jsem už nespadl a dokončil jsem nutné minimum pro start v závodě. Po příjezdu do depa na rozmlácený kouli bláta jsem nasadil kající se výraz č.2 a vrhli jsme se to vše spravit. OBROVSKÝ dík patří Michalu Dohodilovi a Ing. Michalu Puškárovi, díky kterým se podařilo motorku do závodu opravit. No a výsledek už znáš! 
(pozn. Brainracing: Radek se v roce 2012 nechal slyšet, že na okruhu se padá jako do peřinky)

Aprilia RS125 v krasne padnoucich moto kapotazich Motoforza

Nové moto kapoty od Motoforza v precizním zpracování jsou naštěstí již v garáži

Letos jedeš poprvé výhradně oleje Denicol, díky spolupráci s panem Kroulíkem z Chrudimské motosluzby.cz . Denicol platí za specialistu na 2T, jejich úspěchy v motocrossu jsou fenomenální, v Belgii mají snad patent na mistry světa. Ale Denicol je také v MotoGP. Co se Ti nejvíc líbí na novém partnerství? 

Denicol kvalitní maziva a oleje nejen pro motocykly - vyzkousejte na sve moto

Radek Lamich: Přesně tak, letos se nám podařilo navázat partnerství s motosluzby.cz jakožto výhradním dovozcem Denicolu pro ČR a SR. Nejenom, že tak máme podporu v oblasti špičkových maziv a olejů, ale můžeme tak i přímo těžit z letitých zkušeností pana Kroulíka jakožto olejářského specialisty.

Vrátím se ještě k pannonským událostem. …takže sis to celé rozbil, abyste se s mechanikem Michalem nenudili, ale do závodu jsi stál na startu plně koncentrován, což jen ukazuje že jsi pan Jezdec. Jak to tedy celé probíhalo? 

Radek Lamich: Pannonia byla spíš o houževnatosti a kolik toho uneseme. Jako jezdec bych toho bez stroje moc nedokázal a na Pannonce se mi jej dařilo pouze opakovaně rozbíjet, což je frustrující hlavně pro mechanika. Takže to bylo spíš o houževnatosti lidí, co mi pomáhali. Ostatně když jsme kdysi v roce 2003 začínali, tak jsme měli motto – nikdy se nevzdávat – a tentokrát jsme všichni dokázali, že to myslíme vážně i letos. 

Další termín tedy přímo Hořice – 300 Zatáček Gustava Havla?
Nebudu se ptát na ambice, tušíme možná všichni, ale necháme Tě, ať si to můžeš naprogramovat sám dle vlastní potřeby.
Jak se tam těšíš? Budeš ještě podstupovat nějakou speciální přípravu? Aby čtenáři věděli, že přípravu na další sezónu jsi rozhodně nepodcenil, dovolím si zveřejnit následující údaje.
(Pozn. Brainracing: …jsem netušil, žeš byl takovej cvalda po Vánocích… 🙂 )

 

Radek Lamich - priprava na sezonu byla dukladna

Radek Lamich: Na Hořice se tradičně těším! Plán rozjezdit se před nimi moc nevyšel a tak to musíme zvládnout až tam. Co se týká přípravy, tak snad jenom nějaká obhlídka trati, ať vím, co nás po zimě čeká. Pokud bych mohl mít jedno přání, tak bych chtěl, ať je letos zase jednou na Zatáčky slunečno, protože pak to jsou krásné závody jak pro jezdce, tak pro diváky.  

Radku, díky za prezentaci nezdolné vůle v Maďarsku! Ukázal jsi, že stojí za to bojovat proti překážkám, a že když se udělá maximum, výsledky stojí za to.
Do dalších podniků přeji už jen hladký průběh v horizontální pozici, případně kola na zemi a vůbec hodně zdaru!

 Radek Lamich: Moc díky a budu se těšit na viděnou v Hořicích!