Most Endurance a Sprint – Wildmotors Cup 2016

Druhá série podniků Wildmotors zavítala ve dnech 18. – 19. 5. 2016 do Mostu

 

elektromocek_titulkaKM-elektro-logo288-04

Oproti předchozí akci se počasí rozhodlo ukázat nám svojí stinnou stránku a teplota spadla pod 10°C přes den a v noci dokonce k přízemním mrazíkům. Brrr! Také slibované přeháňky nebyla věc, která by nám nalévala optimismu do žil – ale co, i takové výstřelky počasí k motorkaření patří.

Most Endurance Wildmotors chumel

V úterý 17. 5. 2016 jsem si říkal, že půjdu včas z práce / rychle naložím / ať v Mostě nestavím stan jako vždy o půlnoci. Jenže člověk míní… ale…..a tak jsem do Mostu dorazil za soumraku. I tak jsem to stihl před teamovým druhem Michalem. Asi jsem ho nakazil = už jezdí všude také pozdě (nebo jeho kočka…?!;)).

Co se týče techniky – stačil jsem přezout, umýt, koupit novu rozetu a večer před odjezdem jsem se zadřel laděním teamových polepů. O půlnoci jsem dosáhl asi jen půli cesty. Naproti tomu Michal předem hlásil, že se pověnoval nově pořízenému – Slovakiaringendurancí pokřtěnému/zocelenému –  a zároveň závodně odpaněnému strojku.

Hmmm, z toho bude nejméně mezikontinentální raketoplán: „se všichni těšte!“ A povedlo se mu opravit také původní Suzičku v nejlepších letech, kterou vezme jako rezervní sebou. Náhradní stroj při závodech endurance není nikdy od věci a jsem za to sám rád. Sice jsme„jen“ B-éčkový team Brain Racing, ale s duší vítězů J!

Večer je chladný a zvedá se nenápadně vítr, že mi v jednu chvíli při stavbě stanu málem odnese. A tak, když okolo pajdá „Jofrey de Peyrak- česky Pérák“ Richard B. – hned dostane udělenu funkci pomocníka a posléze také Evina od Michala = to by mi šlo: „dejte mi lidi a prašule a já Vám postavím, co budete chtít!“

Zbytek večera je ve znamení práce s trochou pokecu tuhle a tamhle.

V noci i na druhý den ráno všichni obrazně lochtáme oblohu a ono se to kupodivu povede a déšť nepřijde. V rámci závodů endurance se objevilo nové pravidlo pořadatele – startující závodník do endurance / jeho transpondér / bude také brán za kvalifikační. To se mi moc nelíbí – mít na hrbu odpovědnost jak za postavení na startu tak vlastní start, přeci jsme team (ale chápu, že takto je to pro pořadatele jednodušší = „aby se nepředřeli ;)“).

Jezdíme a ladíme – Michal postupně vědecky notebookem naladí ten svůj Raketoplán„tak dobře“, že nakonec přestane vrčet úplně. Ani když s ním po depu běháme častěji jak prostatik – prostě ani neslíbí a neslíbí. Nakonec Michal zjistí obvyklé chování závodního software, a pak už motorka opět funguje jak má. Mezitím, ale zabouchalo v motoru Filipa od M-style – stejné Honďárny jako je moje. Patrně HRC elektronika pustila motor do obrátek, kde sériové pružiny ventilů nechají tyto pošmajchlovat se s písty. Zlatá série – sice tolik nejede / zato ale jede pořád! A tak mu nakonec Michal půjčí svůj starší strojek a Filip nakonec zajede svůj dosud nejrychlejší čas Mostu.

Zjišťuji, že jsem udělal chybu s novými krátkými stupačkami PP, kdy hladká plastová zátka/ucpávka na konci způsobuje klouzání bot v ten nejnevhodnější okamžik. Mne potkal v levé s kopce do dolíčku, kdy jsem se opřel o levou stupačku a vzápětí si naplno dupnul o asfalt V těch 200km/hmi silnice sebrala nohu, vypadl jsem vlevo ze sedla. Naštěstí jsem si tuto vlastní nohu nepřejel zadním kolem. To by byla „tlama“ PaarExelence! Po přestávce dále zjišťuji, že mi chybí médium v chlazení. Během doplnění vyrovnávací nádobky se objeví Jarda B. s návrhem doplnit také chladič. Přestože ho otevírám sakra opatrně – nakonec závěr stejně vystřelí a následuje chladičová mini-tsunami.

Těsně před startem závodu endurance- i přes ještě poměrně chladné počasí – přijíždějí kamarádi vedení Nelinou na jednostopých ořích. Nelina na prvomájové moto projížďce vymyslela pro partičku Most-Box-Pártyprávě na dnešní večer (s kouzlem přespání v srdci závodního okruhu). Tím mi udělala radost = mám tu ženskou rád, snaží se dát lidi dohromady a má ráda bezva společnost – stejně jako já! Takže od téhle chvíle máme Michalem velmi posílenou základnu fandů a fanynek před nastávajícím startem.

Blíží se start. Michalův taťka Ruda bude při startu držet strojek a tak mi poslední minuty v depu asistuje a domlouváme strategii. Uvědomil jsem si naštěstí včas klouzající stupačky. Nu, Ruda je muž činu – během chvíle se objevuje s mini rozbrušovačkou, snad chirurgickou…?! A s grifem nechvalně známého lékaře doktora Mengele, mi vyrobí v klouzajících uzávěrech stupaček anti-smykové drážky.

Endurance start Most Wildmotors

Zbývají asi tři minuty do startu, když zakopnu. Zjišťuji, že podrážka levé boty (Diadora) po zmíněném šlápnutí si ve dvoustovce před ďolíčkem patrně dostala choutkyna vdavky – respektive změnit „dívčí“ příjmení vyvoleného přílbáka „Shark“. Žrakok na podrážce se totiž objevil řádný. Ihned krmím „tlamu žraloka“ chemoprenem. Honem — sešlápnout / utřít / vrazit klín a modlit se, aby se do otevření Pitline pro závod stačilo lepidlo odvětrat a „tlamu žraloku zavřít“.

Siréna, máme 2 minuty na najetí ke startu (kdo nestihne, startuje z depa po projetí pelotonu). Ještě chvilku vydrž – ještě odvětrávej / nahříváky dolů / vytlačit stroj před boxy. Ještě moment = tak teď už musíš! Sešlápnout / pořádně / vydrž / kontrola – drží = supééér! JDEME DO TOHO!V kvalifikaci jsem se moc nepředvedl – jako team budeme startovat z 11 místa na roštu. A už stojíme seřazeni vlevo – a to tak, že dost dlouho na můj vkus. Stále totiž někdo dojíždí – což svědčí, že po 2 minutách se výjezd z boxu neuzavřel L.

START!

Startuji raději trochu déle a na-jistotu = vrčí, opravdu vrčí, zařadit a palbááá! Letím po cílovce vlevo na hranici asfaltu a trávy. Nakonec musím před retardérem uklapnout, nacpal se mi i do tohoto prostoru jezdec zprava, ale za retardérem podle seřazení vidím, že jsem po startu pořadí na roštu vylepšil. Topím pod kotlem a makám. Vytrvalost se vyplácí – dojel a předjel jsem řadu soupeřů. Během závodu se objevuje sluníčko a rozhoduje se, že už zůstane. Po vystřídání za Michala připravím strojek za pomoci Eviny, Ruďánka, Neliny a kamarádů. Pak se posadím vedle, stáhnu si částečně kombinézu a vyzuji, i ponožky (podle mne mám ještě tak 10-15 minut). Jenže v tu chvíli přiběhne Evina, že Michal už mával. Pak už je Michal vidět jak přijíždí po PitLine a já se ještě oblékám, ale nakonec současně s cvaknutím transpondéru jsem dopadl do sedla a vyrazil = „zkrátka jako za mlada u CI5“ J. Makáme, postupujeme a daří se – ujímáme se vedení v SSP. Opět ve svojí jízdě dojíždím palivo do mrtě a Michalovi zbývá posledních cca 40 minut. Michal šetřil sebe i motorku na závěr – nyní předvádí, co myslel tím Raketoplánem. Jede moc pěkně, jak jen se před ním objeví nějaká záda, nedá pokoj, dokud se soupeř nedívá na jeho hrb.

A máme tady cíl! Je „vymalováno/uklizeno“ = náš team Brain Racing „B“ urval příčku 1A = vítězství SSP!

Takovými dny si člověk dokáže dobít baterky – krásný slunečný podvečer, krásný výsledek, výborná společnost soupeřů-kamarádů doplněná přáteli vedenými Nelinou. Na otevřené PitLine nakonec pořádající Kuba umožní kamarádům s Nelinou okusit s jejich vlastními cestovními strojky také chuť rozžhaveného mosteckého závodního asfaltu. Pak už následovalo večerní a noční posezení a naplnění akce Most-Box-Party – a vydařila se. Do kanafasu se odebíráme po první hodině nového dne, ale dobře hodinu ještě tlacháme naskládaní ve stanu vedle sebe ve spacácích jako motýlí kukly. Povedenou akci nezkazí ani výpadek obou topení během noci (Evina s Michalem nám půjčili druhé a obě najednou po chvilce přinutily jističe„pokleknout“, což jsme zjistili až k ránu).

Motoforza - kapotáže a motopříslušenství pro kotocykly

Karbonové a laminátové kapoty, termofolie, karbonové chrániče motoru, příslušentství

Ráno 19. 5. 2016se probouzíme do krásného slunečného závodního dne.

Kamarádi na cestovních strojích se během dopoledne pomalu sbalili a postupně – jak povinnosti velí –  se loučí a odjíždějí. A vezou si sebou výbornou náladu z povedené akcičky. My aktivní účastníci druhého dne zatím jezdíme a ladíme. Já laboruji se zadním obutím. Pak se objevuje Richard „de Peyrak“ (Pérák) s pneumatikami. Už v zimě kluci objednávali hromadně a tak jsem si na zkoušku také dva kousky objednal. Když vidím zbrojení u ostatních, vcelku mi to znervózní. Nedá mi to a raději obouvám jednu z nových pneumatik. O vyvážení se mi postará Evina – tahle ženská mezi nás zapadla jak horký nůž do másla – nebojí se zhostit žádného úkolu se sobě vlastní dívčí nonšalantností.

Most Endurance Wildmotors GSXR600

V rámci kvalifikace se mi nepodaří zajet žádné kolo podle mých představ. Stačí to nakonec až na druhou řadu. Na druhou stranu není třeba se zbytečně přeceňovat – dosažený čas 1:48 leží na hranici držení opratí ALA „splašený SENOMET“J. Pod touto hranicí už začíná ostřejší pilotování. Během dopoledních jízd mi požádá moje oblíbenkyně Petra F. (R6) o povodění a dohodne s Jakubem tuto možnost ve skupině „C“. Snažím se Petře vštípit vlastní jednoduché základní prvky k docílení vyšší rychlosti:

–          Snížit hlavu, povolit ruce, přenášet váhu v zatáčkách a POVOLIT RUCE ještě více

–          Využívat celou šíři trati, začínat zatáčet později

–          Nekoukat se před sebe, ale do zatáčky a dále daleko dopředu (zaklánět hlavu)

–          Co nejdříve ve výjezdech přidávat plyn (raději pomaleji do zatáčky, ale o to rychleji ven s plným záběrem všech ořů)

Nakonec mi Jirka „Vlasatej“ namontuje na prdelku stroječku kameru, aby Petruše viděla sama, jakou ve skutečnosti používá polohu za jízdyna stroji = a aby mohla pak trénovat klidně nasucho v kanceláři (zvyknout si na nepohodlný, leč účelný posed).

Jak se blíží čas startu, přepadají mne trochu obavy z toho, aby se něco nepřihodilo. Koukám na kluky okolo a nedá mi to, abych po svém na ně nezhoukl: „také jste nervózní – jako já?“ / „To tedy jsme!“ /“Tak to je v pořádku, a ať Vám to vydrží J!“. Je to venku a hned je mi lépe.

Na startu s námi trochu laboruje pořadatel – prohazuje nám s Michalem místa. Alespoň není čas na nervozitu. Objedeme zahřívací kolo a už je čas startu. Můj systém startu „jako od semaforu“ na křižovatce byl poněkud opožděný, ale následně nakládám pod kotel obouruč a za retardérem jsme na čele ve čtyřech. Po několika kolech koukám na záda R6-tce velkého malého muže Franty D.. Na dojetí a předjetí to nevypadá, ale tahám za plyn a čekám, co bude….. Říkával Franta Šťastný (dej mu PánBůh věčného nebe = na TT Manu!), že existuje taková poučka = tomu před Tebou se může vždy něco přihodit. A ono to klaplo. Po několika kolech se Frantovi D. v nájezdu do dolíčku z R6-tky zakouří, prudce zvolňuje a uklízí se se zdviženou rukou ke straně. Dostávám se na čelo, ale stále slyším v zádech ozvěnu jiného motoru. Pak v asi 8 kole se mne pokouší na konci cílovky vpravo udělat na brzdy Richard Č.. Je malinko delší a tak připravuji překřížení v retardéru a návrat na vedoucí flek. Jenže Richard je protřelý soupeř a tak mi nenechává vpravo prostor na překřížení. Respektive na počátku pravé do retardéru musí, ale pak najíždí záměrně co nejvíce vpravo – což by na mne za normálních okolností nestačilo. Ale on na místo točení vlevo pokračuje vpravo a najíždí až úplně na samý okraj obrubníku vpravo a nenechává mi tak vůbec žádný prostor využít mojí vyšší rychlosti a záměru jej objet. Do trávy nechci a tak musím uklapnout – tím pádem si Richard ve výjezdu z retardéru uhájil přední místo. Blížíme se ke kolařům a tak si říkám, že by mohli Richardovi třaba trochu překážet – opak je pravdou. Richard okolo dvou proletí jako nůž máslem, mě vyšli do zatáčky, vletěl jsem mezi, ale nakonec brzdím, neb v levé na trojce ten vpravo překříží trať. Nu a Richard tak získává náskok. Během zbývajících několika kol už se nic zásadního nemění. Šachovnici vidí první Richard, jako druhý moje maličkost a na třetím místo se protlačil teamový druh Michal P.. Parádní závod i výsledek!

Most Endurance Wildmotors za retarderem

Následuje závod litrů. Tady nejvíce překvapuje Kristýna N. (na K-aždýT-ýdenM-otor), která se drží okolo pódiového umístění mezi těma „litrovýma cvokama“ J! V závěru se povede Martinu Polymu na konci cílovky nedobrzdit a sestřelit svého teamového kolegu Richarda „Péráka“. Richard prská, ale  není se čemu divit. Martin tak získává imaginární cenu dne za největšího pi…use.

Most Wildmotors 2016 Brainracing Kristýna na RC8R za Petysem

Po závodě litrů následuje závod holek + 300. Kristýna jen dotankuje, a protože nestíhá – bude startovat z depa. Po startu vyráží jako první moje svěřenkyně Petra F. (R6) a drží první flek, přestože na ní zle dotírá svěřenkyně Honzy Halbicha Blanka S. (Stock 300). Nakonec se zezadu probije divoška závodu Superbike Kristýna N. (KTM RC8) a dostává se na čelo. Blanka by na té sekačce snad utrhla plyn, ale moje svěřenkyně Petruše udrží nervy na uzdě až do cíle, stejně tak udrží také 2. pořadí za Kristýnou S.! Tímto pojetím a výsledkem mi Petruše udělala ohromnou radost. A, že půjde nahoru je jisté J. Když pak vidím nadohled Honzu Halbicha jak chválí Blanku – zasvrbí mi jazyk, beru Petruši pod křídlo a nabízím Honzovi s Blankou s ironicky přehnanou namistrovaností, že je když tak vezmu také pod svoje křídlo :-D! Ta moje „buba plechová“ J.

Vyhlášení výsledků je pak už taková třešnička. A na stupních vítězů se dnes sešly také moc povedené kočičandyJ!

Celkem samozřejmě nevynechávám ani závěrečnou Pit Line. Opět ladíme stopu, rychlost a jízdní polohu jak s Petrou, tak s Jirkou „Vlasatým“. A jako závěrečnou tečku za touto moc povedenou dvoudenní akcí si dáme na motorestu obvyklou selskou česnečku.