Karpaty Goverla – Ukrajina 2014

V rámci přípravy na Lenina jsme využili cesty na Ukrajinu pro výstup na nejvyšší horu Ukrajiny Goverlu, která měří 2061 m. Na první pohled je jasné, že to není žádný velikán. Ale stále je téměř o půl km vyšší než Sněžka a především, pustí Vás tam bez problému lézt. Na vlastní zodpovědnost, bez velkých diskuzí se strážci parku. Výstup na Goverlu v prosinci

cesta na Goverlu je letos v dezolátním stavu, jako i hospodářství Ukrajiny

cesta na Goverlu je letos v dezolátním stavu, jako i hospodářství Ukrajiny

 

lidé na Ukrajině velice přátelští a pohostinní

lidé na Ukrajině velice přátelští a pohostinní

lidé na Ukrajině velice přátelští a pohostinní

lidé na Ukrajině velice přátelští a pohostinní

takhle se tankovalo v Sovětském Savzu

takhle se tankovalo v Sovětském Svazu, dnes již tento druh čerpacích stanic ubývá, běžně na Ukrajině vidíme spíše pumpy cca evropského stylu

Výstup jsme začali na sportovní základě Zalesnaya, nejprvée nás přivítala cedule zvěstující Karpatsky národní přírodní park. Do parku je možné vstoupit přes tzv. kontrolní bod, kde zastavíte před závorou a strážci provedou kontrolu, to jednak, a vyberou vstupné, to druhak. Obrovský rozdíl je patrný okamžitě během rozhovoru. Zastavujeme před závorou na silnici s vozovkou obloukového profilu a zadní část auta ihned klouže snad půl metru ke kraji. Poté strážci vysvětlíme, že terén známe, přičemž jsme upozorněni na nebezpečí přecenění vlastních sil, a pravděpodobnou nutnost maček a odpovídáme, že bychom rádi na vrchol Goverli vystoupili, rozhodně však ne za každou cenu chlapík v maskáčích pokýve hlavou, popřeje šťastnou cestu, zvedne závoru a podá nám ruku. Prosincová cesta na Goverlu je volná.

výhled na Goverlu ze sportovní základny Zalesnaya

výhled na Goverlu ze sportovní základny Zalesnaya

Ze sportovní základny Zalesnaya, na kterou je to z Vorochty zhruba 15 km je nad lesem vidět Goverla, a pokračování Černohorského hřebeme, tedy Požíževskaya.

Naším původním plánem bylo vystoupat na Goverlu z druhé strany od Rachiva. Tam je nutné pozvolna, zhruba den stoupat po široké cestě. Měli jsme v úmyslu přespat ve srubu, který leží cca ve výšce 1600 metrů, byl před pár lety ve výborném stavu a místní tvrdí že je stále funkční. Další dva sruby jsou ještě ve výšce cca 180 metrů, ale ty byli hodně ale opravdu hodně zajetelené a neradi bychom naši kempingovou výbavu kontaminovali. Nicméně, povinnosti nás na konci dne zastihli na druhé straně hory, ve Vorochtě. Odsud je výstup mnohem jednodušší, tedy především časově, co se týče techniky výstupu, ta je srovnatelná. Ze sportovní základny je na samý vrcholek potřeba stoupat pouhé 4 km. Díky tomu se cítíme dost bezpečně, i když máme na paměti, že i v nižších výškách se počasí může změnit během několika málo minut a tím celou situaci kompletně změnit, přičemž může snadno jít o život. A zemřeli v nižších výškách i zkušenější horolezci. Nicméně, Goverla se na nás s celým Černohorským hřebenem směje. Jen Pip Ivan napravo zůstává zamračen. Možná je uražen, že jsme ho zatím vždy vynechali. Napravíme v nejbižším možném termínu.

výhled na Goverlu ze hranice lesa

výhled na Goverlu ze hranice lesa

Goverla je ten kopec úplně vpravo, nalevo od něj Požíževskaya černohorský hřeben a údolí do Vorochty

Jelikož jsme se do kopců karpatských dostali spíše náhodou, dorazili jsme bez lezecké výbavy, jen v pohorkách, teplých kalhotech a bundě. Mačky, sněžnice, případně cepíny, apod. jsme s sebou opravdu neměli a tak vůbec nebylo jasné, kam se budeme schopni dostat, resp. jak vysoko to půjde.

Výstup na Goverlu v prosinci

Tady už pomalu přestávala legrace, brzy jsme měli zjistit že pod sněhem je led. Ten začal s výškou tvrdnout. Mačky!

Jenže mačky jsme opravdu neměli. Tahle fotka je ještě z roviny, ale o kousek výše se úhel měnil. Začali jsme chápat, proč se strážce u závory na mačky ptal – ukrajinsky se mačky řekne „košky“ 🙂 V prudkém svahu led začal pod sněhem tuhnout. Vznikl problém tento led prokopnout aby se bota mohla opřít. Párkrát jsme sklouzli o 3 kroky zpátky dolů… Přišla chvíle, kterou jsme diskutovali cestou nahoru. Nebudeme stoupat na vrchol za každou cenu. Ono, nahoru by to šlo. Ale jak dolů? Svah je to slušný, jakmile se lidská schránka rozjede, není k zastavení. Nikdo z nás neměl chuť se rozlámat kousek od domova na turistickém výletu. Padlo tedy rozhodnutí o návratu. Asi 20 metrů nad námi byl kámen s turistickou značkou ve tvaru trámu. Tam dojdem, uděláme foto s kótou a pak sestoupíme.

zkončili jsme cca v 1900 m a vrchol Goverli jsme tentokrát nedosáhli

Plachta nás několikrát málem povalila. Do vyšších míst bude zapotřebí vytvořit speciální high peak verzi

pohled do údolí z Goverly

pohled do údolí z Goverly směr Vorochta

Vítr v této výšce je již skutečně ledový a řeže i píchá, jako tisíce jehliček. Ne zcela příjemný zážitek v lehkém oblečení.

Následoval tedy sestup.

Ale ten se vyplatil. Dole jsme se sportovci ze Lvova založili družbu. Náš milý mechanik Vašík často hovoří o cestě na hory. Jen tak. Se salámem. A protože nejsme žádní asociálové, zakoupili jsme krásný francouzský sušený salám, abychom Vašikovi udělali radost. A Vašík…? „Hoši, kam mě to táhnete: Vždyť na Ukrajině je válka, ne?“ A nikam nejel. Zůstal doma v dílně.

Pro Vaši informaci. Karpaty jsou z Čech cca 1000 km vzdáleny. Boje o nezávislost se vedou na východní Ukrajině v okolí měst Doneck, Lugansk atd. Zajímavá může být informace o délce Ukrajiny. Vězte že činí i okolo 2500 km, samozřejmě ne všude. Nicméně, z toho plyne, že z Karpat do Čech není blíže, než do Lugansku, či Donecku… V každém případě se boje na západu Ukrajiny nezahnízdily. Tam je klid a mír. Kéž to tak vydrží!

Zpět k salámu a družbě.
Na horní hranici lesa jsme tedy se lvovskými sportovci založili družbu a podělili se o náš sušený salám, teplý čaj. Naoplátku jsme ochtunali Zakarpatský koňak Tisa, mandarinky a ukrajinské čokoládové bonbóny. Dole na chlapce čekaly dívky a tak společné foto nesmí chybět.

Dále také pár zajímavostí z Ukrajiny.

Ukrainian Biker in Winter

KOMPLETNÍ GALERIE

no images were found

Odkaz na poslední cestopis z MTB expedice Karpaty Krym na kole 2009