3 závod CEC 2012 Brno

Brain Racing Brno Czech Endurance Cup

Technika pod vysokým zatížením trpí. Objevují se nové šrámy, but that’s racing..

Na okruhu je lépe než u moře.

 

Na Brno jsme se všichni extrémně těšili, nejen my, ale i naši přátelé a partneři.

Navíc je termín situován na červenec, což nabízí slušnou šanci na skvělé počasí. Dlouhé dny, dlouho světlo, ideální čas na okruhové radovánky. Kromě nás se do Brna těšili také všichni naši kamarádi a partneři. Chceme si Brno na plno užít, odjezdit celý den před závodem, takže najíždíme v rozsáhlé sestavě už pátého večer a v klidu si hledáme místo na ležení, rozbalujeme a užíváme si pohodu. Tentokrát jsme už sami dorazili ve vysokém počtu. Petr, Kamila, Jirka, Dominika i Vašik. Brzy dorazí taky testovací pilot FGR Midalu Dan na originálním prvním modelu Fire Blade z roku 93, budou taky Yesyka s Danem a čeká nás i Honza s Tuonem, který nezaváhal a využil služeb soudruha pilota Fillátora. Začátek letošního července byl nádherný čas. Už od rána je teplíčko, moji první jízdu si bere Honza, abych mohl v klidu bez stresu posnídat. Začínám jezdit od druhé jízdy a konečně je zase zábava sedět na motorce. Při poslední jízdě se loňskému top času přibližuji na 1,5 sekundy a rychlejc to ten den prostě nešlo. Na to, že mám o dost lepší brzdy, motorka nedře břichem o asfalt a má o minimálně o 15 koní víc je to vlastně bída. Snažím se to ignorovat a soustředit se na radost z ježdění. Přes den se taky ukazuje Lukáš na VTX1800. V životě jsem nejel na chopperu, tak žebrám o svezení. Přání je vyslyšeno a mám možnost otestovat téměř 400 kg na dvou kolech. Řidítka roztáhnou ruce do vítací polohy, supačky jsou asi o metr více vepředu než na mé Hondě. Minirejd na tomhle mastodontu zaručuje zábavu při proplétání se mezi lidmi v boxové uličce. Jízda na obřím cruiseru je opravdu zážitek! …líbilo by se mi mít možnost občas si to vypůjčit. Jízda v třičku, kraťáskách a sandálech je monumentální zážitek.
Večer se všemi kamarády grilujeme, a konzumujeme nejrůznější ovocné nektary z vlastních zahrádek. Příjemná konverzace jde až do brzkých ranních hodin..to se zase bude vstávat.

Ráno se jdeme na první jízdy rozhýbat, podělíme se o kvaldu a poslední jízdu vynecháváme, šetříme síly i materiál po vzoru rychlíka Koldy. Tradičně mám čest závod odstartovat, zaváděcí kolo, pak dvě zahřívací, Vašik drží motorku, znovu seřadit a START. Tentokrát jsem ani moc nezaspal, Faryk vcelku bez problému chytnul a tak se s pelotonem deru do první pravé. Pomalu se jezdci rovnají a pak už jede každý za sebe. Teplé dny mi asi dělají dobře, fyzicky jsem na tom mnohem líp než v předchozích závodech, stihnul jsem trochu pojezdit na kole a je to o něco lepší, při střídání jsem ještě docela v pohodě a Petr vyráží do druhé rundy. Jen se protahuju, a snažím se na chvíli vypnout, což se mi asi daří, protože mě okamžitě volaj ať se strojím, že už budou Petra zase volat zpět.
Začínají se honit mraky, ještě se ale dá věřit v lepší vývoj, že si to déšť rozmyslí. To už je tu Petr na Gixxu, Vašik mění transpik, opatrně správnou stranou, abych si ho neskopnul jako v Oscherslebenu a vyrážím do třetí rundy. Tu zase v klidu bez příhod odkroužím, ano odkroužím, protože časy –  raději ani nemluvit. Dostávám signál z boxu, v dalším kole potvrzuji a v dalším zajíždím, přesně jak bylo domluveno. Vašik opatrně mění transpika a Petr vyráží do čtvrté rundy, ketrou by hladce odjezdil. Jenže začíná tropický deštík. Bojíme se o Petra aby nespadnul, aby v zápalu boje nešel k zemi. Brzy vyvěšují dvojbarevnou vlajku na znamení kluzké trati a všichni se seřazují za Safety Car a Petr je taky v chumlu. Já se honem oblékám, abychom Petra ještě rychleji stáhli a nasadili mu mokré. Vyrážím tedy na SUper Corsách do deště na stojící vodu. Na trati na Supercorsách, nádhera. Říkám si: “ musíš opatrně, dopředu to jde, ale brzdit radějí míň, aby sis zase nelehnul než Petra převlíknou“. Jedu defenzívně s prvním časem 3:14 a každé kolo jde o sekundu dolů. Pak se udělá úzlá nudle suché stopy po celém okruhu, kromě jedné pasáže za Schwantzovkou. Ta schne až jako poslední. Kupodivu předjíždím asi 10 lidí. Po 20 minutách začíná pár UFONŮ předjíždět mě. Je vidět, že už jsou převlíklí na mokrých a lítaj kolem mě úplně divnou palici jako by nic. Pepa Pončík v zatáčce leží úplne stejně jako za sucha… Nic. Soustředím se dál na sebe a čekám až mě zavolaj. Zdá se mi to jako celá věčnost, sedím na motorce jako turista, protože při rychlosti v zatáčkách, kterou máme, nemá smysl nějak výrazně vysedat. Brzy mě z toho ale bolí všechny klouby na nohách, jsem ztuhlý jako stará Blažková. Časy jezdíme už kolem 2:40 a trať začíná nehezky osychat a já tuším problém, protože tohle nejsou ideální podmínky pro vypuštění Petra na mokrých pryžích, to mu vydrží tak dvě, možná pět kol a půjdou do kytek. A taky jo. Volají mě do boxu ajá bohužel dvě kola váhám. Tahle dvě kola mohl Petr odkroužit místo mě a já se mohl pěkně protáhnout, než kluci dotankujou Faryka, gumy jsou dobré, protože v poslední rundě nedostaly vůbec zabrat. Petr už se svléknul z kombinézy a tak dvě kola pauzírujeme, na mokrých gumách je to zbytečné riziko a jsme na bezpečném třetím místě s velkým odstupem na obě strany. Během dotankování se stíhám jen napít a maličko protáhnout a pak honem zpět na suchých gumách na mokrou ale pomalu osychající trať. Po celé trati už je více jak metr široká suchá nudle a časy jdou pomalu dolu. Kupodivu mi s přibývající rychlostí polevuje nepříjemná bolest ze statického kroužení a já můžu pomalu zrychlovat. Na konci této dvojité rundy se chytám Honzy Táborského z HKT, který odpočívá a on mě díky tomu odtáhne na mé nejrychlejší kolo v závodě, zajíždím ho v předposledním kole závodu,  a říkám si nech ho bejt, nebo si ještě lehneš, fyzička už se opět hlásí.
V dalším kole poprvé vidím šachovnicový praporek! Následuje čestné kolo, kdy brněnští traťáci všechny zdraví, jako bychom jeli mistrovství světa. Je to nádherný zážitek. Vůbec jsem netušil, že to takhle funguje a už chápu, proč Petr chce vždycky dokončovat závod.. 🙂  Mám obrovskou radost, že se mi konečně podařilo, poprvé v sezóně, dokončit závod! Přijíždím do boxu a pak už se společně radujeme, Vašik parkuje motorku, protože už na to nemám sílu a pomalu jdeme na vyhlášení. Petr je zklamaný, že se v poslední rundě nesvezl, ale riziko pádu s vědomím odstupu na další posádku nemělo smysl riskovat materiál.

…a pak už jen pomalu balíme a znaveni, ale šťastni se vracíme domů.

Za 14dní pokračujeme na neznámém Oscherslebenu u Magdeburgu. Moc se nám tak daleko jezdit nechce, na jednu stranu, na druhou stranu, je to domácí okruh mnoha mých kamarádů a jsem hrozně moc zvědavý, jaké časy vlastně budu schopen na jejich domácí trati zajet.

no images were found