1. závod Czech Endurance Cup 2012 – 6hodinovka v Mostě naznačí, že je třeba se hodně učit

Pohár za 3. místo v 6hodinovce v Mostu - BrainRacing.eu Lausitzring Czech endurance Cup 2012

Pohár za 3. místo v 6hodinovce v Mostu – BrainRacing.eu Lausitzring Czech endurance Cup 2012

První závodní sezóna týmu BRAIN racing měla začít nejnáročnějším závodem sezóny, šestihodinovkou na domácí české trati v Mostu. Ve spojení s dubnovým termínem, kdy je šance na déšť větší než malá, jsme nebyli úplně klidní. A výsledek byl také mírně suboptimální.

Ale popořadě, pěkně jedno podruhém.
Najíždět jsme začali dost pozdě a na autodrom jsme dorazili mnohem pozdeji, než jsme zamýšleli. První šestihodinovku jsme se rozhodli odjet ve třech. Náše žádost o pomoc byla vyslyšena racerem Bobusem, který už byl v Mostě dávno před námi. Zatímco vybalujeme, stíháme se pozdravit a pozvat ho na maso.
Předchozí den stíháme odjet jen jednu rundu a zjišťujeme, že Fireblade se sériovou sedačkou ukrutně klouže. Cena za StompGrip se nám zdá vysoká a tak letíme do města pro náhradní řešení. Sehnali jsme měkkou černou gumu, kterou mechanik Vašik lepí na boky nádrží a u Hondy na sedačku. Zároveň okamžitě otáčíme řazení, jako na staré Jawě, odjel jsem s tímto schématem celou sezónu 2011 a jednička dolů mi silně přestala vyhovovat.  Večer pokračujeme společenskou činností. Grilujeme na grilu od Vašíkovy maminky (děkujeme nastotisíckrát…!), ochutnáváme tradičně vínka a taky hruštičky a seznamujeme se s prvníma klukama.
Do závodu nás nadšeně přijely podpořit zlatovláska Markétka a „blondýna Iesyka“ :-), což se ukázalo jako neocenitelná pomoc.
Okolo 20. dubna je počasí lehce nevyzpytatelné a my máme v úmyslu spát v boxu a pořádně si užít okruhovou atmosféru. V noci jsou možná 4°C a asi jsou i lepší nápady, než spát v tomhle počasí v Boxu. Nejen že tam bylo asi stejně teplo, jako venku, ale navíc tam ještě slušně táhlo. Ještě že mám výbornej spacák a kvalitní matraci.

Ráno nás budí zima a my se snažíme zapnout se a uvést se do provozu. Po rozpravě a organizačních věcech začíná půlhodinová kvalda, kterou si s Petrem dělíme rovným dílem. Já se na Farykovi cítím o 150% líp a před závodem mám dobrý pocit. Petr rozjíždí druhou rundu a Bobus třetí. Na mně zůstává úloha startéra. Nevím, do čeho jdu, ale ono se jistě brzy ukáže. Vyrážíme do zaváděcího kola, pak dvě kola zahřejvací, přičemž ve druhým kole mi ujíždí zadek pod boxovkou, aniž bych byl extrémně rychlý. Že by byly studený gumy? Opakuju si „Drž se zpátky, drž se zpátky! Nesmíš to rozvěsit hned na začátku. Přivez to do boxu celý. Je to šestihodinovka. Není kam spěchat, přijeli jsme sbírat zkušenosti.“ Na konci druhého zahřívacího kola se řadíme na start. Startovací procedura je jako v Le Mans – Gentlemans, start your engins! Takze se běží přes silnici, startuješ, nasedneš a vyrazíš. Honda startuje trochu hůř, taky jsem zaspal při výběhu, vyrážím skoro poslední.
První kolo opatrně, abych si osahal motorku, zatím jsem na ní celkově strávil méně (max půl hodiny) v sedle. Ale cítím se výborně, všechno je tam, kde má být a mám pocit, že si nemusím zvykat a že můžu pomalu zrychlovat. Jak řekli, tak učinili. Ve druhém kole pomalu nabírám rychlost, ve třetím ještě trochu a 1:52.8, cítím se dobře a pomalu zrychluju dál. Jenže bohužel na nájezdu na cílovku, v posledním oblouku, volím špatnou stopu, přední kolo trefuje spoj asfaltu a já navíc ještě ani nemám přidáno. Někdo mi ukradl přední kolo a já najednou sedím ležmo na asfaltu na jedný půlce, když vtom to hrkne a překlopí mě to na druhou půlku (že by obrubák?), pak plavu kačerem a zastavuju se na trávě před gumama. Vůbec nic mě nebolí a takhle měkce jsem snad ještě nikdy nespadnul. Především ne na kole. Mísí se ve mně směs úlevy, že se mi určitě nic nestalo, a frustrace, že jsem se projel zadkem po asfaltu a že kačer není ani moc měkkej. Pak si sprostě nadávám a ani se mi nechce vstávat. Ještě chvíli si nadávám a dochází mi, že traťáci ke mně letěj asi proto, že se nehejbu. Signalizuju, že jsem živej a neochotně jdu obhlídnout škodu. Děsím se, co všechno se rozflákalo. Naposledy když jsem odcházel od motorky podobným způsobem, byl rám rozlomen vedví a po celém rámu řada prasklin. Půlky držely jen na kabeláži a lankách. Faryk vypadá docela kompletní. Napadlo mě, že bych pokračoval. Bohužel utržená páčka a vorvaný obě stupačky jsou důkladná stopka pro dnešní den. Sundavám transpika a jdu do boxu, aby kluci mohli pokračovat.

Zbytek závodu tedy už bez mé jezdecké maličkosti. Na konci jsme díky potížím ostatních přeci jen třetí. Nevíme, zda se máme radovat nebo bejt smutný, ale bereme tu lepší variantu. Po vyhlášení pomalu balíme a útrpně se vracíme domů. Vašik bude mít co dělat.

Za měsíc nás čeká neznámý německý Lausitzring. Je to krok do neznáma, ale těšíme se na nový okruh, a nové zkušenosti.

 

no images were found